Školení požární ochrany zaměstnanců: kdo ho potřebuje, jak často a co má obsahovat

Na školení požární ochrany si spousta firem vzpomene až ve chvíli, kdy se ohlásí kontrola hasičů nebo kdy po menším požáru volá likvidátor pojišťovny. V obou případech dřív nebo později zazní stejná otázka: kdy jste zaměstnance naposledy školili o požární ochraně a čím to doložíte. Odpověď „máme přece školení BOZP” v té chvíli neobstojí — školení požární ochrany je samostatný úkon s vlastním obsahem, vlastními lhůtami a vlastní dokumentací.

Projdeme si, koho se školení týká a proč záleží na kategorii provozované činnosti, čím se liší školení zaměstnanců, školení vedoucích zaměstnanců a odborná příprava preventistů a preventivních požárních hlídek, co do školení patří a jak vést tematický plán a prezenční listiny tak, aby se na ně dalo spolehnout i po letech.

Proč všechno začíná u kategorie provozované činnosti

Předpisy o požární ochraně rozdělují provozované činnosti do tří kategorií podle míry požárního nebezpečí: bez zvýšeného požárního nebezpečí, se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím. Povinnost pravidelného školení požární ochrany se váže na dvě vyšší kategorie — a stejně tak povinnost zřídit preventivní požární hlídky a zajistit jejich odbornou přípravu. Jak začlenění do kategorie probíhá a jaká dokumentace se k němu pojí, rozebíráme podrobně v článku o požární ochraně ve firmě.

Pro školení z toho plyne jednoduchá posloupnost:

• Bez zvýšeného požárního nebezpečí — typicky menší administrativa nebo drobné služby. Pravidelné školení požární ochrany tu předpisy nevyžadují; základní požární tematika (únikové cesty, hasicí přístroje, ohlášení požáru) ale patří do školení BOZP, které se týká každého zaměstnavatele.
• Se zvýšeným požárním nebezpečím — sem spadá velká část výrobních firem, skladů a větších provozoven. Tady vzniká povinnost pravidelného školení zaměstnanců i vedoucích a zpravidla také odborné přípravy preventistů a preventivních požárních hlídek.
• S vysokým požárním nebezpečím — nejpřísnější režim; školení a odbornou přípravu tu v praxi zajišťuje odborně způsobilá osoba.

Praktický důsledek: dřív než začnete řešit, jak často školit, potřebujete mít doložitelné začlenění provozovaných činností. Bez něj se o rozsahu školení jen dohadujete — a kontrola v praxi začíná právě otázkou, do jaké kategorie spadáte a podle čeho.

Tři různé úkony, tři různé lhůty

Předpisy o požární ochraně nepracují s jedním univerzálním „školením PO”, ale s několika samostatnými úkony. Každý má svého adresáta, svůj obsah a svoji nejzazší lhůtu opakování:

Uvedené lhůty jsou nejzazší a vycházejí z předpisů o požární ochraně; paragrafové odkazy najdete v odkazovaném článku o požární ochraně ve firmě. Vnitřní dokumentace požární ochrany může stanovit opakování častější — typicky tam, kde je vysoká fluktuace, směnný provoz nebo rizikovější technologie. Vedle pravidelného opakování se školení zaměstnance provádí také při změně pracoviště nebo pracovního zařazení, pokud se tím mění požární nebezpečí, se kterým přichází do styku — přeřazení účetní ze zázemí do výdeje ve skladu hořlavin je z pohledu požární ochrany nová situace, i když pracovní smlouva zůstala stejná.

Na první pohled působí zvláštně, že vedoucí mají delší interval než řadoví zaměstnanci, přestože jejich školení je obsahově širší. Logika je v tom, že vedoucí odpovídají za organizaci požární ochrany na svém úseku průběžně — o to důležitější je, aby jejich školení nebylo jen podpisem na stejné listině jako u podřízených.

A na koho se při plánování často zapomíná:

• dohodáři a brigádníci — pracují na stejném pracovišti a se stejným požárním nebezpečím jako kmenoví zaměstnanci,
• agenturní pracovníci — na pracovišti uživatele se v praxi zahrnují do jeho systému školení,
• externí osoby, které v provozu vykonávají činnost — servisní technici, úklid, dlouhodobě přítomní dodavatelé; u činností se zvýšeným požárním nebezpečím se s jejich seznámením s riziky v praxi počítá také,
• lidé zajišťující požární ochranu v mimopracovní době — ostraha, vrátnice, noční směna; ti potřebují vědět, co dělat v budově, kde v tu chvíli nikdo jiný není.

Školení zaměstnanců vs. vedoucích: stejné téma, jiná hloubka

Řadový zaměstnanec potřebuje vědět, co dělat, když požár zpozoruje: jak vyhlásit poplach, kudy ven, kde je nejbližší hasicí přístroj a na co ho nepoužít. Vedoucí zaměstnanec k tomu potřebuje druhou vrstvu — jak požární ochranu na svěřeném úseku organizovat:

• co plyne z dokumentace požární ochrany pro jeho pracoviště (požární řád, požární poplachové směrnice, evakuační plán),
• jak průběžně kontrolovat stav úseku: volné únikové cesty, přístupné hasicí přístroje a uzávěry energií, dodržování zákazu kouření a pravidel pro práci s otevřeným ohněm,
• jak postupovat při vzniku požáru: evakuace podřízených, ohlášení, součinnost s hasiči, záznam události,
• co dělat se zjištěnými závadami a kam je zaznamenat.

V praxi je proto chyba „proškolit” vedoucí společně s řadovými zaměstnanci podle stejné osnovy. Při kontrole i po skutečné události se rozdíl pozná rychle: vedoucí, který nezná vlastní poplachové směrnice, je pro firmu slabé místo bez ohledu na podpis na prezenční listině.

Odborná příprava: preventisté a preventivní požární hlídky

Třetí typ úkonu už není školení v běžném smyslu, ale příprava lidí, kteří mají v požární ochraně konkrétní roli.

Preventista požární ochrany provádí preventivní požární prohlídky provozu a jejich výsledky zaznamenává, typicky do požární knihy. Jeho odborná příprava proto míří na to, co má při prohlídce umět poznat: palety naskládané přes únikovou cestu, zastavěný hydrant, prodlužovací kabely pod kobercem, propadlé termíny kontrol hasicích přístrojů.

Preventivní požární hlídka se zřizuje v prostorách, kde se provozují činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím — zpravidla tam, kde v daném prostoru pracují nejméně tři zaměstnanci. Úkolem hlídky je dohlížet na dodržování předpisů o požární ochraně a při vzniku požáru provést nutná opatření: pomoci s evakuací, přivolat pomoc a pokusit se o prvotní zásah, je-li to bezpečné.

Odborná příprava obou rolí se opakuje nejméně jednou za rok a vedle teorie má mít i praktickou část — členové hlídky mají znát své stanoviště, svěřené prostředky a úkoly v konkrétní hale, ne obecnou prezentaci. Jmenný seznam členů hlídek se vyplatí udržovat aktuální: po odchodu dvou lidí z třísměnného provozu může hlídka existovat už jen na papíře, a to se zjistí v tu nejhorší chvíli.

Co má školení obsahovat

Osnova školení požární ochrany se odvíjí od dokumentace požární ochrany a od skutečného provozu. V praxi pokrývá zejména:

1. organizaci a zajištění požární ochrany ve firmě a povinnosti vyplývající z předpisů o požární ochraně,
2. požární nebezpečí konkrétních provozovaných činností — co u vás skutečně hoří: hořlavé kapaliny, prach, nabíjecí stanice, svařování,
3. seznámení s dokumentací: požární řád pracoviště, požární poplachové směrnice, požární evakuační plán,
4. rozmístění a použití hasicích přístrojů a dalších věcných prostředků — na školení přímo navazují roční kontroly hasicích přístrojů a jejich evidence,
5. způsob vyhlášení požárního poplachu a přivolání pomoci, včetně ohlašovny požárů, je-li zřízena,
6. únikové cesty, východy a místo shromáždění po evakuaci,
7. zvláštnosti pracoviště: svařování a jiné práce s otevřeným ohněm, nabíjírny manipulační techniky a elektrokol, sklady hořlavin, lithiové baterie.

Nejčastější slabina školení není chybějící bod osnovy, ale obecnost. Prezentace stažená z internetu, která nezná vaše poplachové směrnice ani rozmístění přístrojů, formálně „proběhla” — při požáru ani při kontrole ale nikomu nepomůže. Dobré školení pracuje s půdorysem vašich prostor, s vašimi směrnicemi a s riziky vašich technologií, a ideálně zahrnuje projití únikové cesty a ukázku hasicího přístroje naživo.

Dokumentace: tematický plán a prezenční listina

U školení požární ochrany se v praxi dokládají dvě věci: podle čeho se školilo a kdo školením prošel.

Tematický plán a časový rozvrh popisuje osnovu jednotlivých druhů školení a odborné přípravy a čas věnovaný jednotlivým tématům. Zpracovává se pro školení zaměstnanců, vedoucích i pro odbornou přípravu zvlášť — právě tady se pozná, jestli firma tři různé úkony skutečně rozlišuje, nebo má jeden dokument pro všechno.

Záznam o školení (prezenční listina) má umožnit spojit konkrétního člověka s konkrétním školením. Použitelný záznam obsahuje:

• datum a místo konání,
• druh úkonu (školení zaměstnanců / vedoucích / odborná příprava),
• osnovu nebo odkaz na tematický plán a dobu trvání,
• jméno, kvalifikaci a podpis toho, kdo školení vedl,
• jmenný seznam účastníků s vlastnoručními podpisy,
• způsob ověření znalostí, pokud proběhlo,
• termín příštího školení.

Časté chyby z praxe: jediná listina „BOZP + PO” bez rozlišení obsahu a časové dotace; vedoucí podepsaní na listině řadových zaměstnanců; listina bez data nebo bez podpisu školitele; nový zaměstnanec, který půl roku čeká na „hromadný termín”, ale v provozu pracuje od prvního dne. Dokumentaci lze vést i elektronicky — podstatné je, aby z ní šlo doložit kdo, kdy, co a v jakém rozsahu absolvoval.

Termíny se vyplatí hlídat stejně jako revize: jednoduchá tabulka s druhem úkonu, datem posledního provedení a nejzazším příštím termínem zabere pár řádků a ušetří dohadování, jestli dvouletá lhůta u směnného provozu náhodou neuplynula už loni.

Kdo smí školit — a kdo vám to celé zajistí

Kdo může jednotlivé úkony provádět, odvíjí se podle předpisů o požární ochraně od kategorie činnosti a druhu úkonu. Zjednodušeně platí: čím vyšší kategorie a čím odbornější úkon, tím kvalifikovanější osoba. U školení vedoucích a odborné přípravy se počítá s odborně způsobilou osobou nebo technikem požární ochrany; řadové zaměstnance může po vlastním proškolení typicky školit i jejich vedoucí. Přesné nastavení pro váš provoz patří k věcem, které se určují společně se začleněním činností.

Malá a střední firma tohle obvykle neskládá vlastními silami. Externí dodavatel požární ochrany začlení provozované činnosti, připraví tematické plány, provede školení i odbornou přípravu, vystaví doklady a pohlídá termíny — a při kontrole stojí vedle vás, ne proti vám.

Se školením BOZP se školení požární ochrany běžně spojuje do jednoho termínu — osnovy se potkávají u evakuace a první pomoci. Jak nastavit BOZP část, popisujeme v článku o školení BOZP pro zaměstnance. Podmínkou spojeného termínu je, aby obě části měly vlastní blok v osnově s vlastní časovou dotací a aby z dokumentace šlo doložit každou samostatně — jedna univerzální listina s nadpisem „školení” neprokazuje ani jedno.

Z čeho článek vychází

• Požární ochrana – služba SOHE pro firmy.
• Požární ochrana ve firmě: jaká dokumentace, revize a lhůty vás čekají – kategorie provozovaných činností, povinná dokumentace PO a paragrafové odkazy na zákon o požární ochraně a vyhlášku o požární prevenci.
• Školení BOZP pro zaměstnance – intervaly, obsah a doložení školení bezpečnosti práce, se kterým se školení PO často spojuje.
• Kontrola hasicích přístrojů ve firmě – lhůty a evidence věcných prostředků, na které školení navazuje.
• Členění úkonů a nejzazší lhůty vycházejí z předpisů o požární ochraně — zákona o požární ochraně a prováděcí vyhlášky o požární prevenci — v aktuálním znění.

Text má informační charakter a nenahrazuje právní stanovisko. Konkrétní rozsah, lhůty a osnovy školení je potřeba nastavit podle skutečného provozu, začlenění provozovaných činností a dokumentace požární ochrany.

Nevíte, do jaké kategorie spadáte, kdo u vás má tvořit preventivní požární hlídku a kdy komu končí lhůta? Nastavíme školení požární ochrany od začlenění přes tematické plány po prezenční listiny. Napište nám nezávaznou poptávku nebo na info@sohe.cz a domluvíme rozsah podle vašeho provozu.