Maximální doba řízení na služební cestě: 4,5 hodiny

Obchodní zástupce vyjede v šest ráno z Brna, v půl jedenácté je v Ostravě, po jednání přejede do Olomouce a večer se vrací domů. Za den má za volantem sedm hodin. Zastavil dvakrát: jednou natankovat, jednou na kávu — obojí pod deset minut, protože chtěl být do večera doma.

Kniha jízd sedí. Cestovní příkaz sedí. Auto má platnou technickou. A přesto firma porušila povinnost, kterou jí ukládá nařízení vlády, a nemá o té cestě jediný záznam takového druhu, jaký by při kontrole obstál.

Pravidla o době řízení si většina firem spojuje s kamiony a s tachografem. Jenže vedle režimu pro profesionální řidiče existuje druhý, výrazně jednodušší režim — a ten platí právě pro obchodníky, techniky a vedoucí, kteří jezdí služebním autem k zákazníkům. Projdeme, koho se týká, kolik hodin skutečně smí zaměstnanec řídit, jak dlouhá musí být přestávka, jestli se platí, co si o tom firma musí zapisovat a co po řidiči smí na silnici chtít policie.

Dva režimy, dvě různé sady pravidel

Zákoník práce v § 100 vyjmenovává, u kterých zaměstnanců v dopravě stanoví vláda odchylnou úpravu pracovní doby a doby odpočinku. Jsou to členové osádky nákladního automobilu nebo autobusu, zaměstnanci údržby pozemních komunikací, zaměstnanci drážní dopravy, zaměstnanci městské hromadné dopravy a členové posádky letadla se zaměstnanci zajišťujícími provoz letiště. Pro ně platí zvláštní režim s tachografem, nepřetržitými odpočinky a mezinárodními pravidly.

Servisní technik, obchodní zástupce ani vedoucí provozu, kteří jedou služebním autem na jednání, do žádné z těch skupin nespadají. Jejich řízení upravuje nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky.

Klíčová část je v příloze č. 1 bodu 3. Ta se výslovně týká zaměstnance, „který řídí dopravní prostředek a na kterého se nevztahuje zvláštní právní předpis” — tedy přesně toho, kdo řídí v souvislosti s prací, ale řidičem z povolání není. Bod 3 mluví jen o zaměstnanci a o dopravním prostředku; kategorii vozidla ani jeho vlastníka nerozlišuje.

Jestli má tenhle zaměstnanec dostat i školení a jak často, jsme rozebírali zvlášť v článku o školení řidičů referentů. Tady jde o něco jiného: o samotnou jízdu a o to, co po ní má zůstat na papíře.

4,5 hodiny — a co všechno se do nich počítá

Nařízení ukládá zaměstnavateli zajistit, aby zaměstnanec nepřekročil maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny. Zásadní je věta, která hned následuje: za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut.

To je místo, kde většina služebních cest tiše vypadne z limitu. Tankování na osm minut dobu řízení nepřerušuje. Kafe na deset minut ji nepřerušuje. Telefonát na parkovišti, při kterém řidič neopustí auto, ji nepřerušuje. Jestli tedy někdo jede „s pauzami” sedm hodin, ale žádná z těch pauz nepřesáhla čtvrt hodiny, z pohledu předpisu řídil sedm hodin v kuse.

Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut — pokud nenásleduje nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Přestávku je možné rozdělit do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení. Dvakrát po patnácti minutách tedy vyhoví; třikrát po deseti ne.

Co se během přestávky nesmí dělat

Přestávka, při které řidič odpovídá na e-maily nebo domlouvá další schůzku, není bezpečnostní přestávkou. Nařízení to říká přímo: zaměstnanec během ní nesmí vykonávat žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad.

Dvě praktické poznámky ze stejného ustanovení. Bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech se mohou slučovat — třicetiminutová pauza na oběd tedy zároveň splní obojí. A přestávky se neposkytují na začátku a na konci pracovní doby, takže „přestávku” v podobě pozdějšího výjezdu nebo dřívějšího konce směny nelze započítat.

Placená, nebo neplacená? Rozdíl je v jednom paragrafu

Tohle je otázka, na kterou mzdová účtárna často odpoví špatně, protože obě přestávky splývají do jedné půlhodiny na benzínce.

Podle § 88 odst. 1 zákoníku práce má zaměstnavatel povinnost poskytnout přestávku v práci na jídlo a oddech nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce, v trvání nejméně 30 minut. Odstavec 4 téhož paragrafu ale říká, že poskytnuté přestávky na jídlo a oddech se do pracovní doby nezapočítávají.

Bezpečnostní přestávka je jiný institut. Podle § 89 odst. 1 zákoníku práce se přestávka, na kterou má zaměstnanec při výkonu práce právo podle zvláštních předpisů, do pracovní doby započítává. A odstavec 2 řeší i překryv: připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky na jídlo a oddech, započítá se přestávka na jídlo a oddech do pracovní doby.

Prakticky to znamená, že půlhodina, kterou řidič po 4,5 hodinách stráví mimo volant, je součástí pracovní doby — a když se s ní kryje oběd, je pracovní dobou i ten. Firmy, které tuhle půlhodinu automaticky odečítají jako neplacenou pauzu, krátí zaměstnanci pracovní dobu neprávem.

Evidence, kterou skoro nikdo nevede

Třetí povinnost z bodu 3 je ta, na které to při kontrole nejčastěji stojí. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec vedl v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek.

Není to evidence pracovní doby podle § 96 zákoníku práce — ta zachycuje začátek a konec směny, přesčasu, noční práce a pracovní pohotovosti. A není to ani kniha jízd, kterou firmy vedou kvůli dani: ta eviduje trasu, kilometry a účel cesty, ale o tom, kdy řidič zastavil a na jak dlouho, neříká nic. Ze dvou dokumentů, které firma běžně má, tedy povinný záznam nevznikne ani dohromady.

Použitelný záznam bývá jednoduchý. Na jeden řádek za den patří datum, vozidlo, čas zahájení a ukončení řízení, a u každé přestávky čas od–do. Nařízení připouští listinnou formu i technické zařízení — telematika nebo firemní aplikace tedy vyhoví, pokud z nich jde dobu řízení a čerpání přestávek skutečně vytisknout, ne jen dohledat polohu vozidla. Nejlevnější varianta je tabulka v cestovním příkazu, do které řidič doplní dva časy. Nejdražší je nemít nic.

Co musí mít řidič u sebe na silnici

Kolem dokladu o školení řidiče referenta koluje představa, že ho řidič musí vozit s sebou a že ho kontroluje policie. Zákon o provozu na pozemních komunikacích v § 6 odst. 7 vyjmenovává, co řidič motorového vozidla musí mít při řízení u sebe: platný řidičský průkaz (neplatí pro držitele řidičského oprávnění uděleného Českou republikou nebo řidičského průkazu České republiky), osvědčení o registraci vozidla (neplatí, je-li vozidlo zapsáno v českém registru silničních vozidel), průkaz profesní způsobilosti řidiče, vztahuje-li se na řidiče § 3 odst. 4, a u vozidel kategorie M2, M3, N2, N3, O3 nebo O4 anebo vozidla kategorie T s konstrukční rychlostí převyšující 40 km/h doklad o poslední technické silniční kontrole, byla-li provedena na území jiného členského státu, a doklad o poslední pravidelné technické prohlídce, jde-li o vozidlo registrované v jiném členském státě.

Doklad o školení v tom výčtu není. Podle § 6 odst. 8 je řidič povinen předložit ke kontrole doklady podle odstavce 7 — nic jiného. Doklad o školení tedy nepotřebuje řidič u silnice, ale zaměstnavatel: při kontrole inspektorátu práce, při likvidaci pojistné události a při šetření pracovního úrazu. Zranění při nehodě během služební jízdy je podle § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem, došlo-li k němu při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním; úraz na cestě do zaměstnání a zpět naopak pracovním úrazem podle odstavce 3 není. První kroky po úrazu shrnuje článek o pracovním úrazu a knize úrazů.

Směrnice, o které nařízení mluví jako o samozřejmosti

V § 3 nařízení stojí, že zaměstnavatel organizuje práci zaměstnanců v souladu s tímto nařízením, se zvláštními právními předpisy, s návodem výrobce pro provoz a používání dopravních prostředků a s místním provozním bezpečnostním předpisem vydaným zaměstnavatelem, kterým se stanoví pracovní a technologické postupy pro bezpečné provozování dopravy.

Ten dokument je v běžné firmě obvykle to, čemu se říká směrnice o provozu služebních vozidel. Aby dávala smysl, měla by odpovědět aspoň na tohle:

• kdo smí služebním vozidlem jezdit a s jakým dokladem o proškolení,
• jak se plánují trasy s ohledem na limit 4,5 hodiny a kdy se cesta rozděluje na dva dny,
• kde a jak se vede denní evidence doby řízení a přestávek a kdo ji přebírá,
• co dělá řidič při poruše na pozemní komunikaci — nařízení v příloze č. 1 bodu 2 písm. e) výslovně žádá použití výstražné vesty s vysokou viditelností při odstraňování poruch, ke kterým došlo během jízdy a kdy je nutné na komunikaci vstoupit,
• kdo hlídá technický stav vozidla a jak se hlásí závady.

Bez tohohle papíru nemá firma čím doložit, že práci organizovala tak, jak jí nařízení ukládá. Jak vypadá minimální rozsah dokumentace u menší firmy, jsme popsali v článku o dokumentaci BOZP pro malou firmu.

Čím to hrozí

Porušení povinností podle tohoto nařízení není okrajovost. Zákon o inspekci práce v § 30 odst. 1 písm. s) označuje za přestupek na úseku bezpečnosti práce mimo jiné to, že zaměstnavatel poruší povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou nařízením vlády, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. Podle § 30 odst. 2 písm. c) téhož zákona lze za takový přestupek uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč.

Horní hranice sazby přitom není to, co firmu obvykle zasáhne první. Když se stane nehoda, chybějící evidence a chybějící směrnice posunou celý spor k otázce, jestli zaměstnavatel jízdu vůbec organizoval — a to je otázka, na kterou se špatně odpovídá zpětně. Co kontrola prochází a v jakém pořadí si dokumentaci vyžádá, rozebíráme v článku o kontrole z inspektorátu práce.

Jak to nastavit, aby to nikoho nebrzdilo

Firmy, kterým to funguje, obvykle udělaly tři věci. Zaprvé zpracovaly směrnici a nechaly ji podepsat každému, kdo služebně jezdí, spolu se školením. Zadruhé přidaly do cestovního příkazu dva řádky na časy přestávek, takže evidence vzniká tam, kde stejně vzniká papír. A zatřetí přestaly plánovat trasy, na kterých limit vyjde jen tehdy, pokud se cestou nic nestane.

Poslední bod je ten, který ušetří nejvíc dohadování. Trasa Brno–Ostrava–Olomouc–Brno se do 4,5 hodiny řízení v jednom bloku prostě nevejde a půlhodinová přestávka do ní musí být naplánovaná předem, ne dohledávaná zpětně.

Často se ptáte

Kolik hodin smí řídit zaměstnanec, který není profesionální řidič?

Maximální doba řízení činí 4,5 hodiny. Vyplývá to z přílohy č. 1 bodu 3 písm. a) nařízení vlády č. 168/2002 Sb. Po jejím uplynutí musí následovat bezpečnostní přestávka nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo v týdnu.

Počítá se zastávka na tankování do doby řízení?

Ano, pokud trvala méně než 15 minut. Nařízení výslovně stanoví, že za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut.

Je bezpečnostní přestávka placená?

Do pracovní doby se započítává — podle § 89 odst. 1 zákoníku práce. Připadne-li navíc na dobu přestávky na jídlo a oddech, započítá se do pracovní doby i ta (§ 89 odst. 2), přestože jinak by se podle § 88 odst. 4 nezapočítávala.

Musí mít řidič u sebe doklad o školení?

Zákon o provozu na pozemních komunikacích ho mezi doklady, které musí mít řidič motorového vozidla při řízení u sebe podle § 6 odst. 7, neuvádí. Doklad o proškolení potřebuje zaměstnavatel jako důkaz, že povinnost splnil, ne řidič při silniční kontrole.

Stačí jako evidence kniha jízd?

Sama o sobě ne. Kniha jízd zachycuje trasu, kilometry a účel cesty; nařízení vyžaduje denní evidenci o době řízení a o čerpání bezpečnostních přestávek. Doplnit ji lze i tak, že se do stávajícího formuláře přidají časy zahájení a ukončení řízení a časy přestávek.

Platí to i pro cestu vlastním autem na služební cestě?

Bod 3 přílohy č. 1 mluví o zaměstnanci, který řídí dopravní prostředek a na kterého se nevztahuje zvláštní právní předpis. Vlastníka vozidla nerozlišuje — rozhodné je, že zaměstnanec řídí při plnění pracovních úkolů. U soukromého vozidla proto doporučujeme režim řízení a přestávek nastavit stejně a ošetřit ho ve směrnici i v dohodě o použití vozidla.

Z čeho článek vychází

• BOZP pro firmy – služba SOHE.
• Školení řidičů referentů: kdy je povinné a jak často – odkud plyne povinnost školit a jak nastavit periodicitu.
• Dokumentace BOZP pro malou firmu – minimální rozsah dokumentů, do kterého směrnice o vozidlech patří.
• Pracovní úraz ve firmě: co udělat hned – postup po nehodě na pracovní cestě.
• Kontrola z inspektorátu práce – co inspektor prochází a jaké doklady chce vidět.
• Nařízení vlády č. 168/2002 Sb. – způsob organizace práce a pracovních postupů při provozování dopravy dopravními prostředky; § 3 místní provozní bezpečnostní předpis, příloha č. 1 bod 2 písm. e) výstražná vesta při odstraňování poruch, příloha č. 1 bod 3 maximální doba řízení, bezpečnostní přestávka a denní evidence.
• Zákon č. 262/2006 Sb. – zákoník práce; § 88 přestávka v práci na jídlo a oddech, § 89 započítávání bezpečnostní přestávky do pracovní doby, § 96 evidence pracovní doby, § 100 okruh zaměstnanců v dopravě s odchylnou úpravou, § 103 odst. 2 a 3 školení a ověřování znalostí, § 271k odst. 1 a 3 vymezení pracovního úrazu a vyloučení cesty do zaměstnání a zpět.
• Zákon č. 361/2000 Sb. – o provozu na pozemních komunikacích; § 6 odst. 7 doklady, které musí mít řidič při řízení u sebe, § 6 odst. 8 jejich předložení ke kontrole.
• Zákon č. 251/2005 Sb. – o inspekci práce; § 30 odst. 1 písm. s) přestupek při porušení povinností o organizaci práce podle NV 168/2002 Sb., § 30 odst. 2 písm. c) horní hranice pokuty 1 000 000 Kč.

Text má informační charakter a nenahrazuje právní stanovisko. Konkrétní režim řízení, přestávek a evidence je potřeba nastavit podle skutečného provozu, druhu vozidel, rozvržení pracovní doby a vyhodnocení rizik.

Nemáte směrnici o provozu služebních vozidel a evidenci doby řízení vede každý jinak? V rámci služby BOZP pro firmy zpracujeme místní provozní bezpečnostní předpis, nastavíme formulář evidence tak, aby vznikal spolu s cestovním příkazem, a proškolíme řidiče. Napište na info@sohe.cz nebo přes nezávaznou poptávku — stačí počet vozidel a kolik lidí služebně jezdí.